Pražské náplavky si zamilovala i Evropa. Získaly nominaci na prestižní architektonickou cenu

Byl podzim a kobky na pražské náplavce se postupně začínaly otevírat veřejnosti. Než přišla hlavní sezóna a hezké počasí, svět zchvátil covid. A tak možná trochu zapadlo i to, že na náplavce vzniklo něco, čeho si postupně všímá celý svět. Revitalizace někdejších přístavišť a překladišť materiálu nyní získala nominaci na další ocenění. Tentokrát na Cenu Evropské unie za současnou architekturu.

Cena Miese van der Rohe, jak se titul oficiálně nazývá, je prestižní ocenění v oblasti architektury. Evropská komise ji společně se španělskou Nadací Miese van der Rohe uděluje jednou za dva roky. Revitalizace náplavek od Petra Jandy a jeho studia Brainwork je mezi čtyřicítkou vybraných projektů z osmnáctky zemí starého kontinentu. Tak daleko se ještě žádná česká stavba u této ceny nedostala.

Pražská náplavka prošla proměnou celá, ostatně po povodních náplavky sloužily především jako parkoviště. Hlavním ukazatelem revitalizace se ale staly především tunely po bývalých čapadlech, které architekt proměnil na kavárny i galerie. Vznikl tak unikátní prostor, který vdechl místu podél Vltavy naprosto charakteristickou podobu. A to i díky obrovským skleněným čočkám místo oken a dveří, které jsou zároveň největším svého druhu na světě a na Rašínovo nábřeží doputovaly lodí až z dalekého Thajska.

Zda náplavka zaujme porotu ještě víc, bude jasné v polovině února, tehdy bude oznámeno pět finalistů Miesovy ceny. Vítězové budou oznámeni v dubnu v Bruselu. „Náplavky jsou zásadním dílem hlavně pro Prahu a její veřejný prostor, protože ukazují, že není nutné v architektuře rezignovat na silná autorská vyjádření a propojení obsahu s formou, funkcí a konstrukcí,“ uvedl pro CzechCrunch Janda.

Projekt je podle něj zároveň cenný i svou genezí. „Ta šla odspodu a ukázala, že má smysl věnovat se konkrétnímu kreativnímu navrhování a zároveň i aktivní iniciaci zhodnocování městských prostorů ze strany samotných architektů. Pro mě osobně je to jedno z dětí, které je zatím mladé, ale vypadá, že ve svém umístění bylo odjakživa,“ dodal Janda.

Revitalizaci náplavek si architekt v podstatě vybojoval. Nápad na oživení kobek vznikl už někdy okolo roku 2008, cesta do finále tak byla dlouhá a trnitá a Janda o ní mluví jako o deseti letech a tisících prohraných bitvách. Svět se mu za ně ale odvděčil už několika cenami. Sbírat je začal v Česku – Českou cenou za architekturu v roce 2020, titulem Stavba roku, pak přišly nominace na zahraniční ocenění.

A také další práce. Janda začal pracovat na podmořské observatoři v Norsku, která je nyní ve fázi schvalování. Pracuje i na obřích akváriích v Saúdské Arábii nebo na projektu návštěvnického centra rezervace plameňáků v Abu Dhabi. „Průběžně nám pak přibývají další oslovení na zajímavá zadání jako je například další podmořský projekt na Maledivách,“ dodává Janda.

To ale neznamená, že by náplavku opustil definitivně. Navrhl ještě projekt plovoucích lázní, které by mohly být na Rašínově nábřeží. Konečné rozhodnutí o jejich vzniku však ještě nepadlo. Přitom i tento projekt už zaujal ve světě, když ho v kategorii nepostavených staveb ocenily A+A Awards newyorské platformy Architizer, která každoročně vyhlašuje nejlepší projekty světa.

Novou naději nyní dostávají i lázně. Podle architekta se věc dala do chodu a mohlo by se tak v dohledné době rozhodnout. „Vnímáme to jako další krok k dokončení naší dnes již desetileté práce na navrácení fenoménu pražského říčního lázeňství zpátky do reality,“ vypráví Janda.

Současná nominace je podle Jandy i naděje pro republiku, jak se navrátit na současnou mapu světové architektury. „Máme z toho velkou radost a velmi si vážíme, že porota dokázala kvalitu náplavek přečíst do hloubky včetně prohlédnutí do dalších vrstev pod výrazné výtvarné tvarosloví. Pokud si prohlédnete ostatní vybrané stavby vyzní tento moment ještě o něco čitelněji,“ líčí architekt.