Za kuchyňské prkénko v podobě české vlajky získali medaili. Teď chce firma Ubrd zaujmout v Evropě

Když tohle prkýnko kdysi Petr Novague přihlásil na designérskou soutěž, byli to nadšenci, kteří neměli ani prototyp. To, co měli, byl nakreslený design. Na kterém se, pravda, pracovalo rok. Jenže oni prestižní soutěž Red Dot Award i tak vyhráli. Byla to startovní čára, ze které Jiří Krůta a Vojtěch Hrach rozjeli značku Ubrd. S designovými doplňky během prvního půlroku fungování dostali její obrat na milion korun a další roky to zopakovali. Teď získali investora a hodlají zaujmout v Evropě.

Je to jejich vlajková loď. A vlajku, konkrétně tu českou, má také představovat. Doteď ostatně prkénko značky Ubrd tvoří významnou část prodejů. Právě ono získalo ve zmiňované designérské soutěži v roce 2019 ocenění. A shodou okolností ho teď jsou na skladě tři nebo čtyři stovky – jsou to „zbytky“ po Vánocích, s jejichž přípravami tu začali pozdě.

„Asi to budeme prodávat několik měsíců. Ale nejsou to jogurty. Prkénka se nezkazí. Aspoň na nich olej kvalitně vyschne,“ krčí rameny Krůta. Beztak si v dílně jejich výrobky dlouho pobudou. Každé z prkének má totiž za sebou zbroušení, naolejování, alespoň dvoutýdenní odležení a znovu přeolejování. A zase odležení.

Berou je tu do ruky až třicetkrát. A když jeden člověk v dílně Ubrd prkénka brousí celý den, zvládne jich jen deset. „Takže je jasné, že urychlit to moc nejde,“ dodává Krůta. A je asi také jasné, že za pár stovek tu tenhle kus dřeva zákazníci nekoupí. Pokud chcete prkénko s designem, zaplatíte několik tisíc.

To bezpochyby výrazně omezuje okruh zákazníků, kteří si jsou ochotni takový doplněk do kuchyně koupit. Přesto se zmíněný milionový obrat během prvního roku fungování podařilo překonat hned následující rok. V roce 2020 se firma dostala na 1,2 milionu. A pokud jde o aktuální výsledky, tak loni tato čísla zřejmě zopakovala.

Bojovat o své místo na trhu

I když – mimo jiné i kvůli zmíněné ne úplně povedené vánoční sezóně jsou loňská čísla ve skutečnosti trochu zklamáním. Posunout je teď má výrazně širší zákaznická základna v zahraničí, kam by se ještě letos Ubrd chtělo vydat.

Podporu značce zajišťuje Robert Valentík, který se s vkladem několik stovek tisíc korun stal investorem a firmě pomáhá i zprostředkováním zajímavých kontaktů. Valentík už dostal společnost TON do regionu německy mluvících zemí, tedy Německa, Rakouska a Švýcarska, a z těchto zkušeností chce čerpat i Ubrd.

„Produkty i celá firma Ubrd mají potenciál a kvalitu pro růst na vyspělých zahraničních trzích, kde vám silná konkurence nic neodpustí a musíte bojovat o své místo na trhu,“ myslí si Valentík, jenž teď ve firmě získal patnáctiprocentní podíl, který by postupně měl vzrůst na 25 procent.

V Ubrd zatím k prkýnku přidali ještě další varianty, k tomu otvírák, stojan na nože, podnos a podtácky. A s rozšiřující se nabídkou výrobků získali další designérské ceny: European Product Design Award, dvakrát International Design Award a stejně tak dvakrát iF Design Award. O ni se mimochodem loni přihlásilo deset tisíc projektů a získalo ji za různé výrobky jen pět českých firem.

Budeme to muset řešit seriózněji

Tu slovní hříčku prý každý nepochopí. Ubrd – se sídlem v Rožmitále pod Třemšínem, tedy u Brd – je podle Krůty jednoznačně firma, která Brdy zdůrazňuje a k oblasti se hodlá odkazovat i dál. Právě tady její výrobky získávají finální podobu. A právě odsud pocházejí oba spoluzakladatelé, Jiří Krůta a Vojtěch Hrach.

Kdysi si Krůta představoval, že v brdských lesích stráví pár let. A bude tam jezdit na kole. Tehdy měl čerstvě po základní škole a svým rodičům řekl, že se přihlásil na střední, jenže pravda to nebyla. Když jeho podvod zjistili v průběhu září, těžko už se jeho vzdělávací instituce dala vůbec z něčeho vybírat. A tak ho umístili na školu známého. Krůta se začal učit truhlářem.

Poté, co se školou skončil, ho prababička ještě přemluvila, aby si dodělal maturitu. A po maturitě pravnuka přesvědčovala ke studiu vysoké školy. Tehdy se Krůta dostal do Prahy, kde už na něj, jak říká, rodina neměla takový vliv – a tak studovat přestal.

Zato se dostal k práci v IT a vyvíjel weby. Pravidelně z Prahy jezdil do brdské oblasti, kde potkával Hracha, kamaráda z dětství. Spolu začali provozovat firmu na renovaci jízdních kol a později, po návštěvě u kamaráda truhláře, je napadlo založit společnost na výrobu dřevěných doplňků do kuchyně. Postupně přešli k prkénkům na krájení, k designu oslovili návrháře Petra Novagua a právě on se stal tím, kdo produkt s názvem Vlajka do designérské soutěže přihlásil.

Když vyhráli, nesměli o tom ještě měsíc nikomu říct. Ale získali čas. „Pochopili jsme, že to budeme muset řešit seriózněji,“ shrnuje Krůta. „Nechali jsme si připravit prkénka a pak jsme je brousili. U Hrachových rodičů ve vilové čtvrti. Přišel za námi soused, jestli jsme se nezbláznili,“ směje se dnes.

Ocenění zafungovalo. To první společnost vystřelilo do obecného povědomí a zákazníky jí přivedlo. „Objednávky nám začaly padat do klína. Co jsme předtím dělali řadu měsíců, měli jsme najednou za den,“ popisuje Krůta. Jen během prvního měsíce prodali prkénka na krájení za 300 tisíc korun.

Strojař, odborník na dřevo

Paradoxně dnes je Krůta ve firmě ten, který rozumí dřevu méně. „Dělám si z něho srandu, že nepozná javor od dubu,“ říká s nadsázkou Hrach. To on, mimochodem strojař a inženýr, se stará o výrobu a postupně se učí, jak se dřevem pracovat. Od dodavatelů, řemeslníků i pozorováním detailů. „Každý na to má jiný názor,“ krčí rameny s tím, že jediný správný postup pro práci se dřevem prostě neexistuje.

Ubrd si našlo prostory pro tentokrát už oficiální dílnu, kterou si upravilo a vybavilo menšími stroji, což vyšlo na zhruba 800 tisíc korun. V areálu, kde vyrábí, si pro sebe připravilo tři místnosti, jež zastupují část výroby i sklad. Ještě než se sem ale dřevo dostane, dost se nacestuje.

Dřevo pochází ze severní Itálie nebo Maďarska a výjimečně se kupuje i ve Spojených státech. „Velká část výroby je americký ořech. Roste i v Čechách, ale ne v takovém množství, aby se dal využívat,“ vysvětluje Krůta. Spoluzakladatelé ho nicméně jezdí vybírat do specializované firmy v Česku, odkud pak putuje na výrobu spárovky k Písku, následně na Šumavu na frézování a zpátky do Brd na finální zpracování.

Průměrný měsíc neexistuje

Krůta dodává, že je možné, že bez zmíněných větších investic do výroby by už firma byla v černých číslech. Zatím tomu tak ale není. Na výrobcích teď pracuje, především externě, asi desítka lidí. Odbyt přitom záleží hodně na tom, kolik peněz pošle do marketingu. A na oceněních. Pokaždé, když nějaké přijde, zájem o výrobky vzroste.

„Průměrný měsíc pro nás neexistuje,“ říká Krůta. Půlku ročního obratu tvoří předvánoční období. Jiné měsíce může být obrat 150 tisíc korun, ale také 30. Naprostá většina objednávek chodí z vlastního e-shopu. „Je to dobře, držíme si komunikaci se zákazníkem,“ dodává Krůta.

Způsob odbytu by se mohl pomalu měnit s expanzí na německy mluvící trhy, kde se firma hodlá prosadit s pomocí distributorů. K tomu se pomalu přesouvá i z kuchyně, pro kterou doteď výrobky vytvářela. Nejdřív do obýváku. Na produktu, který spoluzakladatelé zatím nechtějí konkretizovat, se už pracuje.

„Myslím, že délka jeho přípravy předčí i to prkýnko,“ směje se Krůta. Zatímco na prvním výrobku tu totiž pracovali rok, než se na trh dostane ten příští, už to budou od prvních nápadů roky skoro dva. Velkovýroba z Ubrd tak prý nikdy nebude.

„Chceme být firma, která bude mít do třiceti produktů. Vyrábět věci, které budou fungovat jako solitéry,“ vysvětluje Krůta. „Víme, kam běžíme. Nevím, jestli tam doběhneme. Ale rozhodně víme kam,“ uzavírá.